Compatibility

Sytý hladovému nevěří

     Uprostřed překrásné přírody, poblíž malebného jezírka stálo malé městečko. Docela malinké, mělo jen jednu ulici. Na jedné straně ulice stály vedle sebe namačkané tři malé domky, ve kterých žily tři početné rodiny. Mnohodětní, Mnohočlenní a Mnohopotomkovi. Žili v bídě a chudobě, zatímco na druhé straně ulice žil v bohatství a luxusu podnikatel s několikamilionovým majetkem. Vedle domků chudých rodin působila jeho obrovské vila jako palác.

     Na první pohled se zdálo, že podnikatel má mnohem lepší život než rodiny, ale záleží na tom, jak se na to kdo dívá. Podnikatel nemusel každé ráno řešit, jak nakrmí své děti a manželku. Nemusel, protože manželku ani děti neměl. Byl opuštěný a posmutnělý. On měl bohatství a pět aut v garáži, ale neměl to, co měly rodiny. Neměl nikoho, kdo by ho měl rád.

     V 17 letech utekl od rodičů a otevřel si malou autodílnu. Jelikož mu zákazníků přibývalo a prostoru ubývalo, zvětšil a zmodernizoval svou dílnu, nabral zaměstnance a v jednadvaceti letech otevřel druhou pobočku. Zisky rostly a zanedlouho se přesunul z dílny do kanceláře a jen inkasoval. Všechnu práci odvedli právě takoví lidé, jako byli jeho sousedi. Otevíral další a další pobočky, až se nakonec stal vlastníkem největší sítě autodílen na světě. Všechny konkurenty buď koupil, nebo zařídil, aby jejich dílna „jaksi záhadně vyhořela“, nebo „někdo“ ukradl všechno nářadí a stroje. Zkrátka, byl to ten typ člověka, který si jde za svým cílem. Pokud je třeba, tak i přes mrtvoly.

     U jeho sousedů to byl přesný opak. Otcové pracovali ve firmě, která vyráběla barevná párátka. Matky pěstovaly na zahrádkách za domky zeleninu, která když dorostla, prodali ji a ten den daná rodina udělala velkou večeři pro ostatní dvě rodiny, a to i na úkor svého vlastního rozpočtu.

     Jednoho dne, kdy rodina Mnohočlenných prodala pytel ředkviček a udělala onu zmiňovanou hostinu, se podnikateli stalo, že sešel dolů po svém mramorovém schodišti do kuchyně, aby se navečeřel, jenže zjistil, že jeho lednice je zcela prázdná. Nevěděl, jak je to možné, ale napadlo ho, že příčinou této nepříjemné situace by mohl být včerejší večírek s obchodními partnery. Pravděpodobně vybílili celou ledničku a podnikatel zapomněl ráno nakoupit. Teď už měli všechny obchody v okolí zavřeno a nejbližší restaurace byla asi hodinu cesty a na ní bylo asi sto padesát stopek. Podnikatel měl velký hlad, a tak ho napadlo, že půjde požádat sousední rodinu, jestli by ho nepozvali na hostinu. Přešel tedy silnici, zhluboka se nadechl a zaklepal na dveře s malou cedulkou s nápisem „Mnohočlenní“.

     Otevřela matka Mnohočlenných, která byla podnikatelovým příchodem poněkud zaskočena.

„Víte, já nevím, jestli máme volný talíř,“ vymáčkla ze sebe, nervózně těkajíc pohledem z podnikatele na rodiny u stolu.

„To se ví, že máme,“ ozval se otec Mnohopotomkových. „Ale copak jste vy někdy pomohl nám, když jsme měli nouzi? Dal jste nám někdy něco na přilepšenou?“

„Ano!!!!! Nic mu nedáme!!!!! Sami máme málo!!!!!“ začaly pokřikovat děti všech rodin. Vtom se ale z konce stolu zvedla babička Mnohočlenných, nejstarší a nejmoudřejší členka všech tří rodin. Všichni ztichli a naslouchali, co moudrého stařenka praví.

     „Sytý hladovému nevěří,“ pronesla a zase se usadila. U stolu začala debata. Rodiče překřikovali děti, děti rodiče a podnikatel tak stál ve dveřích a koukal. Čekal, jak debata dopadne a jestli bude dnes spát s prázdným žaludkem. Nakonec vše utichlo a povstal otec Mnohodětných.

     „Přizveme vás, sousede, k našemu stolu, ale pod jednou podmínkou. Odedneška se budete chovat tak, jak se zachováme my, tedy nesobecky a tolerantně. Souhlasíte?“

     „Souhlasím,“ řekl podnikatel, usadil se ke stolu a dodal: „A nejen to. Hned zítra se postarám o to, aby se vaše životy staly lepším.“

     A také se postaral. Hned druhý den najal partu dělníků, kteří na zahradě jeho vily postavili velký dům pro všechny tři rodiny, kde každé dítě mělo svůj pokojíček, z otců rodin udělal místoředitele své firmy, nechal strhnout staré domky rodin a na jejich místě nechal vystavět školu pro všechny děti oněch tří rodin, a sám vyplácel učitele, kteří tam učili. Na památku této služby, kterou pro něho udělali jeho sousedé, nechal své dílny přebudovat na benzinové stanice s restauracemi, jako symbol té velké hostiny.

     Zkuste i vy někdy udělat pro druhé něco, i když na tom nejste nejlíp. Možná, že ten dotyčný je bohatý podnikatel :).