Compatibility

Gunter nesnášel podzim. Ty protivné, pronikavé barvy! Na každém stromě jiná! Takový nevkus. Gunter nesnášel stromy. Vždyť jsou všechny stejné! Všude jsou stejné! Gunter nenáviděl venkov. Nenáviděl místo, kde vyrostl. Ta samota. To všudypřítomné, všeprostupující ticho. Gunterovi se chtělo křičet jen proto, aby to ticho zahnal. A aby zahnal ten svůj neklid, tu svou nenávist.

Po smrti svých rodičů Gunter ihned prodal rodný dům a navždy opustil stromy, ticho, samotu.

Úmyslně si vybral pro nový start činžovní dům. Byl vcelku zchátralý, kolem povykovaly děti různých národností. Gunter byl nadšen. Po tichu ani památky. Konečně budu spokojený, myslel si.

…

„STOP! Už dost!“ zakřičel Gunter vykloněný z okna zchátralého činžovního domu na děti různých národností. Já snad nebudu nikdy spokojený, pomyslel si.

Gunter často myslel na své rodiče, na rodný dům na stromy a samotu.

Gunter nesnášel podzim. Ty protivné městské plískanice! Na každém rohu stejná kaluž. Taková špína. Gunter nesnášel kočičí hlavy. Vždyť jsou tak nepohodlné! Gunter nenáviděl město. Nenáviděl místo, kam se přestěhoval. Ten hluk. Ty všudypřítomné povykující děti. Gunterovi se chtělo zacpat si uši jen proto, aby zaplašil hlasy dětí. A aby zahnal ten svůj neklid, tu svou nenávist.