Dopis o tom, jak hudba ovlivňuje tvůj život

New York - Pátá Avenue, 26. července

Drahý Adame,

můj příteli, jak už jsem v minulém dopise napsala, písnička je už skoro napsaná, ale i přesto to nemá vychytané všechny mouchy. Nevěřím, že to bude takový hit jak ten předchozí. (Smích) A abych jen nezapomněla, mám podepsanou smlouvu s Jennifer Lopez a s P!nk! No, věříš tomu?! Jak jsi to mohl vědět, to mi tak věříš, že jsem tak dobrá zpěvačka? S P!nk to bude asi trochu horší spolupráce, je taková, drsná, ale povídá se s ní velice dobře, když jsem ji pochválila ten song Family Portrait, hned roztála. Co ty a hudba a film, jak je na tom daleko, pane režisére?

Minule ses mě ptal, jestli bych přijala tu roli v tvém muzikálu, když jsem nad tímto přemýšlela… Beru to!

Kdy a kde jste se dostala k hudbě?

Bylo mi šest let, když jsem byla u pěstounské rodiny a jejich soused hrál na klavír. Šla jsem až k jeho domu a poslouchala ho oknem. Cítila jsem se jako zločinec. (Smích) Vždy ve dvě hodiny odpoledne hrával na klavír všelijaké písně a jeho syn zpíval, každý den jsem poslouchala, až jeden den, to si pamatuju přesně, byl pátek, mí pěstouni si šli lehnout po obědě a já šla k tomu oknu. No, a to bych to nebyla já, shodila jsem květináč, který spadl na zem a roztříštil se. Oba dva se lekli a jeho otec vzal deštník, nejspíš si myslel, že jsem zloděj. (Smích) Ale pozval mě domů a vyzpovídal, co tu dělám.

Jak jste se dostala do dětského domova? A co jste mu odpověděla?

No, když mi byly tři, moje rodina měla autonehodu, a já to jediná přežila. Do čtyř jsem byla u babičky, ale ta také zemřela, další příbuzné jsem neměla, takže jsem musela do děcáku. Řekla jsem mu, že bydlím tady vedle u Blackových. A on: „Ty jsi ta nová dcerka?

To je mi líto. Ale zpět k té hudbě (smích)

V pohodě. No, začali jsme si povídat, a já mu řekla, že se mi moc líbí, jak hraje na klavír. Zeptal se mě, jestli umím hrát, a jestli si s nimi nechci zazpívat. Tak jsem s Adamem – můj nejlepší kamarád, který mimochodem je světoznámý režisér, začala zpívat. A už v tu dobu prý odhalil můj talent.

Co na to vaši pěstouni, že jste se každý den takto vypravovala do jiného domu?

Každý den ne, bylo to o velkých prázdninách, jinak jsem chodila do školky. Paní Blacková je učitelka, takže byla doma a trávila se mnou čas.  Pan Parker, to je ten soused, ten den šel navštívit mé pěstouny, a říct jak zpívám dobře a že bych měla začít chodit do nějakého odborného kroužku. Jak se ukázalo, pan Parker byl hledač talentů v té době, a přemluvil mé rodiče. Takže až se podepsaly všechny papíry, že vlastně patřím do jejich rodiny, začala jsem chodit do hudebek, učila se hrát na klavír, kytaru a hlavně zpívat.

Ve čtrnácti jste byla druhá v X FACTORU. Kdo vás přihlásil?  Jaké to bylo, pro vás, jako dítě?

Popravdě, byl to ten strejda Luke! (Smích) No, jako pro čtrnáctileté dítě to bylo něco neznámého, měla jsem veliký strach, a ani jsem nečekala, že se dostanu takto daleko.

Myslíte pana Parkera, že? Teď je vám osmnáct, hrála jste ve třech filmech se světovými herci a jako nejmladší nominovaná dostala i Oskara! Vydáváte vlastní desku. Jak to stíháte?

Ano. Popravdě, je to šrumec. (Smích) Po X Faktoru jsem dostala strašně moc nabídek, a většinu jsme museli odmítat. Snažím se stíhat školu, do toho nahrávat a hrát. Ale nejspíš v budoucnu se budu věnovat jen hudbě a málokdy natáčení. Hudba je můj život. A jsem neskutečně vděčná Lukovi, že mě k ní dovedl.

A poslední otázečka. Když říkáte, že hudba je pro vás nejdůležitější. Jak Vám hudba změnila a ovlivnila život?

Nejspíš tím, že se můžu zabývat v životě tím, co mě opravdu baví. Poznala jsem neskutečně moc lidí. Člověk prostě musí mít v životě štěstí, a já ho zatím mám. Někdy si říkám, že díky smrti mých rodičům se mi naskytla takováhle náhoda. Něco má pro a své proti. A jak jednou řekl český spisovatel Miroslav Horníček: „Lidé smysl pro humor buď mají, nebo nemají. Tak jako mají, či nemají hudební sluch.“

Tak co na to říkáš? Podle mě by se to vydat mohlo. S láskou,

Emily