Inspirace snem

UF…

      Všechno to začalo jednoho rána asi o půl páté. Vážně nevím proč, ale prostě jsem vylezl z postele a zamířil do obýváku. A když jsem do něj vešel, krve by se ve mně nedořezal. Protřel jsem si oči, jestli pořád nespím (Tak počkat! Ve snu si třu oči, jestli ještě nespím?! To je trochu divný, ne?), ale vážně to tak bylo. Z mé mámy byl … tramtaradá … pes. Uvědomil jsem si, že to tak je a že s tím nic neudělám, a tak jsem se rozhodl se tím dál nevzrušovat. Šel jsem do kuchyně, úplně na jistotu jsem šáhl pod dřez, vytáhl jsem pytel granulí, nasypal jsem „mámě“ misku granulí a šel jsem si lehnout.

      Ráno jsem se do obýváku plížil velmi opatrně, a když jsem uviděl normální mámu spokojeně pochrupovat na gauči, hluboce jsem si oddechl.