Juian - (Ne)obyčejné děti

Já znal Juliana už od dětství. Měl moc milou maminku. Často jsme se navštěvovali a hráli jsme si na Hvězdné války. Také jsem po něm dědil boty. Byli jsme ti nejlepší kámoši pod sluncem. Do školky s námi chodil taky Jack Will. Jako malé dítě byl dost hyperaktivní. Vždy, když jsme si s Julianem něco postavili, Jack kolem proběhl a stavba se zbořila. Jacka vůbec nezajímaly věci jako nás. Zajímal se o vojáky, zbraně a tak dál. My s Julianem jsme ho brali jako výtržníka. Ve druhé třídě se ale všechno změnilo. Ta Julianova milá maminka se s jeho tátou rozvedla, ten se znovu oženil. Je to něco jako pohádka o Popelce nebo o Jeníčkovi a Mařence, když se jejich tatínek ožení za zlou babu. V těch pohádkách ovšem děti zůstávají stále stejné. Náš Julian se však dost změnil. Chlubil se novými džíny a jen tak s někým se nekamarádil. Choval se jako někdo nedostupný, komu se musíš velice zalíbit, aby s tebou kamarádil. My dva jsme zůstali stále kamarádi a přidalo se k nám pár dalších lidí. Například jsme mezi sebe tak nějak přijali i Jacka.

Když jsme končili čtvrtou třídu, řekl nám pan Zadeck při svém závěrečném proslovu, že se po prázdninách můžeme těšit na nějaké nové žáky. Dělali jsme si z nich s Jackem a Julianem legraci, že k nám určitě přijde Glum z Pána prstenů a Dobby z Harryho Pottera. Ani ve snu by mě nenapadlo, že jsme se vlastně skoro trefili. Přišel Auggie. Juliana a Jacka pověřil pan Zadeck, aby se o něj starali, dokud si na školu nezvykne. To jsem jim teda nezáviděl. Jack se úkolu docela dobře chopil, ale Julian spíš naopak. Nepřímo se Auggiemu vysmíval. Potom mi řekl, že mám vyhodit všechny svoje postavičky z Hvězdných válek, protože, když si na Hvězdné války hraje Auggie, tak on s nimi teda skončil. Byl jsem naštvaný. Ne na Juliana, ale na Auggieho. Teď už vím, že to nebylo kvůli němu, ale tehdy jsem ho za to úplně nenáviděl.

Když byl Hallowen, Auggie vůbec nepřišel do školy, takže jsme se o něm mohli v klidu bavit. Jenom já, Julian a Jack. Tehdy nám řekl Jack konečně pravdu. I když to vypadalo, že se s Auggiem opravdu kamarádí, ve skutečnosti mu to nařídil ředitel. Když jsme se o tomhle bavili, poslouchal nás asi jeden z Maxů. Vím, že to byl Max, protože když ho přestalo zajímat, o čem se bavíme, běžel někam pryč a v naší škole se běhat nesmí, porušuje to leda Max a Max, takže to musel být jeden z nich.

Pár týdnů před Vánoci jsem dostal pozvánku na Julianovu Vánoční párty. Pořádal ji v luxusním hotelu a při té příležitosti všem řekl, co mu Jack udělal ve středu ve škole a proč Jack ve čtvrtek a pátek do školy vůbec nepřišel. Údajně ho Jack praštil pěstí do pusy a vyrazil mu zub, jen tak, protože si potřeboval vybít vztek. Potom ještě vytáhl několik konfliktů ze školky, když si Jack donesl opravdovou pušku a podobně. To s tou puškou už si trochu překroutil, ale každopádně všechny varoval, abychom se od Jacka drželi raději dál, že je to agresor a může to být ještě horší. Od té doby jsme se s Jackem nebavili. Nikdo, jen Summer a Auggie.

Na konci školního roku byl velký výlet, na který Julian nejel. Druhý večer výletu byl věnován kinu a tehdy se to všechno vysvětlilo. Auggie a Jack šli na „záchod“ do lesa. My jsme byli nedaleko a něco nám říkalo, že bychom je neměli nechat samotné. Augusta napadli starší kluci z jiné školy a.... nechci se chlubit, ale tak nějak jsem ho zachránil. I Jacka. Potom, když jsme hledali cestu zpátky k plátnu, začali jsme si s Jackem a Auggiem povídat. Tehdy jsem to všechno pochopil. Jack Juliana uhodil, protože říkal Julian dost ošklivé věci o Auggiem. A August je vlastně strašně fajn kluk. Tehdy mi došlo, že Julian je hlupák, že už to není ten chlapec, se kterým jsem si hrával na hvězdné války, ale obyčejný sobec.

Když jsme se vrátili z výletu, nejednou už byli všichni zase kamarádi s Jackem i s Augustem. Cítil jsem na tom svůj podíl a také důsledek toho, že Julian už do naší školy nechodí. O prázdninách mě Julian pozval na tenis do parku. Myslel jsem, že mi bude chtít rozmluvit to, že se teď kamarádím s Jackem a Auggiem, ale řekl mi jen to, že se v Auggiem spletl, že se ve mně spletl a že se spletl i sám v sobě. Nejsme tím, kým si myslel, že jsme. Doufal jsem, že to myslel tak, že Auggie je vlastně fajn a on na něj měl být hodný. Ale jak ho znám, spíš tím chtěl říct, že Auggie není vhodným terčem pro legraci a já nejsem dobrým společníkem pro šikanu a on není vhodný pro naši školu a raději odejde na lepší.