Myš a tramvaják

Píše se rok 1930 v Anglii, když vyhublý řidič tramvaje prochází ulicemi a hledá jediné obuvnictví, problém je, že do čistého jít nemůže, a tak se musí spokojit se špinavým.

Otevírá zchátralé dveře, pokryté kluzkým mechem, když se k němu přižene podsaditý muž ve špinavém obleku.

„Posloužím?“ ptá se špatnou angličtinou.

„Boty. Potřebuji boty,“ poukáže na své a prodavači zajiskří oči. Udělá už konečně nějaký obchod. Posadí se do čalouněného křesla s tvrdými a vyčnívajícími pružinami a pomyslí si, že radši bude chodit ve svých děsivých, protože prodavač donesl boty ještě v horším stavu než ty jeho. Zvedl se a zamířil ke dveřím. Prodavač ho zastaví se slovy, že boty jsou měkké a pohodlné. Na jeho přání si je teda vyzkouší, ale jen proto, že na odmítnutí nemá srdce. Když si nazouvá pravou botu, něco ho hryzne do palce.

„Au!“ vykřikne a hned ji skopne dolů. Z otvoru vyleze malá, šedivá myš.

„Ahoj, příště mi nemusíš dupnout na ocas, a ještě k tomu když spím,“ řekne mu myš a pomalu se mu loudá na nohu. Prodavač na místě omdlí. Tramvaják vykřikne, vyskočí a rozběhne se ke dveřím. Myš za ním, ale když muž přibouchne dveře, myš do nich narazí. S hrůzou utíká ke svému pronajatému bytu, kde už delší dobu nejede elektřina. S žuchnutím dopadne na postel i ve špinavém oblečení a snaží se uklidnit. Podaří se mu, a usne.

Otevře jedno oka… Druhé… Zavře je… A znovu je otevře. Byl to sen? Nebo ne? Honí se mu hlavou. Dumal by nad tím déle, ale musí jít do práce…

Po práci

„Josef, ty boty by sis koupit už měl…“ nabádá ho spolupracovník, když odchází.

„A za co?“ řekne si pod vousy… Cestou domů, jde znovu do toho obuvnictví, kde se chce se sevřenými orgány přesvědčit, jestli to byla jeho fantazie, nebo pravda.

„Dobrý podvečír,“ zahlaholí na pozdrav, a jak ho prodavač uvidí, málem to s ním sekne.

„Ta mys! Ona mluvit!“ vykřikne nešťastně.

„Kde je?“ ptá se sevřeným hlasem.

„Nemluvte o mně, jako bych tu nebyla jo?“ ozve se mu u nohou.

„Heh! Co… co jsi zač?“

„Myš… Laboratorní… Koupíš ty boty? I se mnou?“ zeptá se šeptem. Muž ve strachu začne kroutit hlavou a znovu se otočí k východu.

„Tak to ne!“ myš ho kousne a muž se za okamžik necítí dobře

(…)

Mladík otevírá oči… Svět se mu zdá menší…

„Ahoj, myšáku,“ řekne mu vedle něj myš. Otočí hlavu, je stejně velký jako ona!

„Co to je?“ vykřikne.

„No, je z tebe myš… Uděláme si kamarády?“