Po stopách Malého prince - Zahradník

Zahradník

     „Dobrý den,“ pozdravil malý princ.

„Dobrý den,“ odpověděl muž v slamáku a otočil se na malého prince s úsměvem na tváři. Otřel si z čela pot.

„Kdo jste?“ zeptal se malý princ.

„Já jsem zahradník,“ odpověděl muž.

„A co děláte?“

„Pečuji o květiny,“ odvětil zahradník a ukázal na záhonky s květinami.

„Ty jsou hezké. Jak se jmenuje tato kytička?“ zeptal se malý princ.

„To je orchidea,“ odpověděl zahradník.

„Líbí se mi její barva,“ prohlásil znovu malý princ, „máte tu i růži?“

„Mám.“

„Ukážete mi je?“

Zahradník přikývl: „Pojď za mnou.“

     Zahradník vedl malého prince mezi záhonky květin. Šli jen kousek.

„Máte velkou planetu,“ řekl malý princ, „bydlí tu s vámi ještě někdo?“

„Ano,“ řekl zahradník a ukázal kolem sebe, „bydlí tu se mnou motýli, květiny a ptáci.“

„Jak vypadají ptáci?“ zeptal se malý princ.

Zahradník mlčel.

„Jak vypadají ptáci?“ nevzdával se malý princ své otázky.

Zahradník ještě chvíli mlčel a pak ukázal před sebe: „Toto jsou ptáci.“

„Ta malá létající zvířátka? Jsou legrační.“

„A toto jsou moje růže,“ oznámil zahradník.

„Já mám na své planetce taky jednu růži,“ řekl malý princ.

     Být zahradníkem je pěkné zaměstnání. Stará se jen o své květiny. Ale je tu málo místa. S květinami, ptáky a motýly bych byl zahradníkovi jen na obtíž, pomyslel si malý princ.

„Na shledanou,“ rozloučil se malý princ a na svém spřežení ptáků odletěl. 

Kateřina Kolibáčová, 5.A

Tvůrčí psaní, ZŠ Rosice