Polednice
Polednice
Když je dítě zlobivé,
zkrotím ho a né že né,
stačí jenom zavolat,
o službu mě požádat.
Co to slyším,
co to vidím,
dítě zlobí,
máma prosí:
"Pojď si proň, ty polednice"
křičí máma ze světnice.
"pojď, vem si ho, zlostníka!“
Dítě stále naříká.
Proč to dítě tolik křičí?
Křičení mi nervy ničí.
Tak a už mám toho dost,
nedělám to pro radost!
Když jsem dveře otevřela,
matka děsně zakřičela,
co s ní je? Vždyť mě chtěla,
nejspíš si to rozmyslela.
Chytla dítě, chytla pevně,
vydat mi ho nechce zjevně.
Mně se to nijak nepříčí,
hlavně, že už nekřičí.