Příběh stínů

         On byl mladý, chytrý a ambiciózní, ona vtipná, krásná a milá. Byli si souzeni, ale byli příliš zaslepeni dnešní uspěchanou dobou, než aby si všimli takové maličkosti, jako je stín. Jejich vlastní stín, který naznačoval polibek, kdykoliv se míjeli. Zatímco pes, jen náhodou procházející kolem, zcela nezaujatý okolním zmatkem, si jejich stínů vždy povšimnul. Pokaždé doufal: „Dnes už to přijde… Dnes si toho snad konečně všimnou, dnes už se snad konečně doopravdy políbí.“ Ale marně. Nejednou psa napadlo, že by tomu mohl nějak napomoci, nějak je pošťouchnout, ale všechny jeho snahy a pokusy dopadly neúspěšně.  Jednoho dne však vymyslel plán, který by ho sice stál mnoho úsilí, ale mohl by vyjít.

         Když opět procházel s páníčkem kolem reklamní cedule s Nápisem FEVICOL, v ten správný moment, kdy se na témž místě střetnuli i výše zmíněný muž a žena, se pes utrhl z vodítka a začal na ženu zuřivě štěkat. „Chyťte si toho psa!,“ křičela zoufalá žena. „Promiňte madam, tohle ještě nikdy neudělal, nechápu, co se s ním stalo. Jeffrey, k noze!“ přikázal psův majitel. Jeffrey však na jeho volání nereagoval a místo toho se snažil zmocnit ženiny kabelky. Vyskakoval skoro metr do výšky a zuby se snažil zachytit do látky, až se mu to nakonec podařilo. Strhl ženě tašku z ramene a upaloval s ní přes silnici.

         Dotyčný muž se do věci okamžitě vložil (tak jak si to pes představoval). „Já ho doběhnu, počkejte tady madam,“ řekl a rozběhl se za psem. Pes se ohlédl, a když spatřil, že už je mu muž v patách, zpomalil a nechal si tašku vzít. „Ták, hodný pejsek,“ pochválil ho muž a pohladil ho po hlavě. Potom se společně vrátili k ženě a páníčkovi. „Nedokážu si to vysvětlit, asi musíte mít v té tažce nějaké maso nebo něco, nezlobte se prosím vás,“ omlouval se Jeffreyho páníček. „Nic se nestalo,“ usmála se žena. „Hlavně, že jste v pořádku, slečno,“ poznamenal muž. „Eeeh… Madlen,“ řekla žena a podala muži ruku. „Chris, těší mě. Nechcete zajít na kávu?“

         Pes byl rád, že jeho plán vyšel a radostně se rozštěkal. A od té doby vždy, když procházel kolem reklamní cedule, ve stínu viděl líbající se pár. A už nešlo o optickou iluzi. Byla to Madlen a Chris a jejich láska je provázela na každém kroku stejně jako jejich stíny.