Příběh stínu
„Jé, mami, koupíme si tohoto pejska!“ dožadovala se malá Betty Wolfová, „podívej, jak se smutně kouká.“
„No, tatínku, co říkáš? Vypadá opravdu roztomile. Ani není tak velký, toho bychom mohli zvládnout…“ uživit a vychovat už maminka nedodala, protože pejsek byl právě vypuštěn z klece a začal skákat po všech členech rodiny. Tatínek se raději odebral zaplatit poplatek za pobyt v útulku.
Betty po cestě domů nadšeně skákala a prozpěvovala si: „Já mám psa, já mám pejska, konečně mám pejska. A budu mu říkat Farkas.“
Farkas poskakoval také a poštěkával u toho. Vlastně poštěkával docela zvláštně, pomyslel si tatínek, ale když viděl nadšenou Betty, přestal přemýšlet. Usmál se na maminku. Ta se zase usmála na Farkase. Zdálo se mi to, nebo ne? Jako by se Farkas také usmál. Usmál? Nebyl to spíše úšklebek, honilo se hlavou mamince. Ale co, Betty je tak šťastná.
„Farkasi, tady bude tvůj pelíšek, ale v noci klidně můžeš přijít ke mně,“ druhou část věty Betty zašeptala. Trochu se zarazila – nepodíval se po mně Farkas nějak divně? Ale pak mu hodila míček a Farkas odběhl. Míček se odrazil od stěny. Na stejné stěně se objevil stín. „Farkasi, co se děje, přines balónek. FARKASI, nééé…“
…
Szonja dnes nemohla dospat. Babička jí slíbila, že si půjdou do útulku pro pejska. Už má dokonce vymyšlené jméno. Bude to Susi. Chtěla jméno, které bude začínat na stejné písmeno, jako to její. I tatínek a maminka měli takové jméno. Babička ne, ta je Ingrid Farkasová. „Babí, tak už pojď!“
„Tady ten se mi líbí, to je jasný Susi,“ prohlásila Szonja rozhodně, ale přece jen mrkla na babičku, jestli souhlasí. Ta původně chtěla protestovat, zdálo se jí, že ten pes má zlý pohled, ale pak pohlédla na svou vnučku – její pohled naopak zářil štěstím.
Susi trochu tahal. Szonja by se byla rozeběhla, ale přece jen je babička pomalejší a Szonja jí zrovna dnes byla vděčná. Radostí nemohla přestat mluvit. „Pelíšek mu dám ke své posteli, aby se Susi necítil sám. Misky bude mít v kuchyni, asi u ledničky, víš, tam je dost místa. Venčit ho budu před snídaní, když přijdu ze školy a pak ještě o večeři. To by mohlo stačit, co myslíš?“ brebentila Szonja a nevšimla si Susiho stínu, „Susi, netahej tak, počkej. Jede auto. SUSI, nééé…“
…
„Riikko, tak jak se ti líbí třeba tento pejsek?“
„Brácho, tenhle ne, pojď sem, ten se tak smutně choulí v koutku.“
„Myslíš Riikko? Nešklebí se nějak divně?“
„Anti Susilainene, že ty se bojíš?! Brácho, to je ten pravý. Budu mu říkat Lupo.“
„Dobrá, tak vezmem tohohle. Naši budou překvapení. Domů bychom to mohli vzít přes les, aspoň se Lupo pořádně proběhne.“
„Anti, asi jsme neměli chodit přes les, je tu chladno. Vidíš ty stíny? Vidíš ten stín? LUPO, nééé…“
…
„Yeeyi, néé…“
…
„Serigalo, néé…“
Z denního tisku
Květen: MONTANA: TŘÍČLENNÁ RODINA ZARDOUŠENÁ VLKEM
Červen: BUDAPEŠŤ: VNUČKU PŘED BABIČČINÝMA OČIMA STÁHL PES POD AUTO. VNUČKA PODLEHLA ZRANĚNÍ, BABIČKA INFARKTU
Červenec: OULU: SOUROZENCE POKOUSALA PSOVITÁ ŠELMA
Srpen: CRESPI D´ADDA: DRUZÍ ROMULUS A REMUS SE NEKONAJÍ ANEB ÚTOK VLKA
Září: BBC: NEČEKANÝ ÚTOK VLKA V SOMÁLSKU
Říjen: BBC: VLK ŘÁDIL V INDONÉSII
Wolf – anglicky
Farkas – maďarsky
Susi – finsky
Lupo – italsky
Yeeyi – somálsky
Serigala – indonéština