Příběh stínu

Žíznivý stín

            Martin byl olympijský běžec. Jeho stín byl vrah. On vždy nosil lahev. Jeho stín pistoli. Nekonečný boj mezi nutkáním zabíjet a touhou se napít…

            Martin šel po ulici a opatrně se rozhlížel. Stane se to znova? Zemře někdo v jeho okolí? Už zase? A proč vlastně? Může za to on? Nebo je to jen shoda náhod? Z toho strachování mu vyschlo v krku. Zvedl lahev s vodou, aby se napil. V tu chvíli dal svému stínu skvělou příležitost. A on ji využil. Pár metrů od Martina se k zemi svalil muž středního věku. Neměl na sobě jediný škrábanec, ale z jeho stínu tryskala krev a dopadala na dlažbu. Martin se zděsil a raději se vzdálil.

            „Zase se ti to stalo?“ usoudila Lenka z Martinovy bledé tváře. „Ano, tentokrát to byl nějaký starší muž. Je mi ho tak líto.“ Smutně sklopil Martin hlavu. Z truchlení dostal žízeň. Zvedl hrdlo lahve, aby se napil. „Lenko? Lenko! NE!“

            Martin utíkal od svého domu. Vyděšeně se ohlížel. Dosud to byli samí neznámí lidé. Ale teď Lenka. Jeho láska. Proč ona? Mají trpět ti lidé, nebo Martin? Je snad nějakým poslem smrti? Rozhodl se, že se ubytuje v nedalekém hotelu. V domě, kde nalezla smrt jeho přítelkyně, nemohl žít. „To je ale vedro,“ poznamenal Martin a napil se. Chyba. Tentokrát malý kluk. Moc malý.

            Nějaký čas žil Martin ve svém hotelovém pokoji. I přes výslovný nesouhlas personálu si nosil do jídelny svoji lahev. Stín asi vytušil, že personálu se jeho nástroj nelíbí. Proto se stali muži v sakách jeho dalšími terči. Po pár dnech už neměl Martinovi kdo zakazovat nosit si lahev s sebou.

            „Můžu za to já? Hraje si se mnou osud? Provinil jsem se nějak?“ tyto otázky si Martin kladl vždy, když stál ráno před zrcadlem v jeho hotelovém pokoji. Dnes tomu tak bylo také. Prohlížel si svůj zoufalý obličej a snažil se najít něco, nějakou stopu, která by mu pomohla přijít na všechny ty věci, co se okolo něj dějí. Jako vždy držel v ruce svoji lahev. Prohlížel si svůj obličej tak důkladně, že si ani nevšiml, že jeho odraz drží místo lahve pistoli. Pomalu si ji přiložil k hlavě. „Stínu ani odrazu neunikneš. Vždy je o krok napřed.“ Promluvil k polekanému Martinovi odraz a stiskl spoušť.