Sluchátka

Začínají nás bolet hlavy, pomyslily jsme si. Hlavy nám visely z batohu dolů a kývaly se na všechny strany. Čím víc jsme se kývaly, tím víc jsme se posouvaly dolů! Už jsme visely jen za nohu, když… Bum! Na zem. Spadly jsme na tvrdou zem a jedna z hlav se zakutálela do mokré trávy. Vždyť máme novou hlavu a vlasy! Zděsily jsme se. Totiž, abyste rozuměli, jsme celé černé a špunt neboli hlavu máme bílý. To je teď moderní víte? No a jak se nám voda dostávala do „mozku a nervů,“ zapraskala jedna z hlav a vydechla naposled. Levá! Levá! Křičelo jsem na už nepoužitelné sluchátko. Ticho. Neskutečně zdlouhavé ticho. Nic se neozvalo.

Kolem se ozývaly vzdalující se kroky. Když najednou!

„Kde mám ta sluchátka, chtěla jsem ti přehrát bombastickou písničku!“ Aha! Doufám, že nás najde a dá Levé první pomoc.

„Tady nejsou!“ ozval se vyděšený hlas naší majitelky. Kolem našich hlav proletělo pár kamínků a my se pod tíhou bot nazvedly a s žuchnutím znovu spadli.

„Tady jsou!“ vypískla nadšeně. Nohu nám zasunula do otvoru v mobilu a pustila „play“! Hned se mi z několika stovek uší začala linout hudba.

„Nejede levé sluchátko,“ zanaříkala a vytáhla nás z mobilu.

„Já je tedy vyhodím a pustím ti to nahlas, jo?“ Dívka souhlasila. Vzala nás a hodila do popelnice.

Zapraskalo jsem taky, protože tam byla voda. A tak jsem skončilo v recyklované popelnici, kde jsem taky zůstalo, než si pro mě přijeli popeláři.