Voda v historii

Viktoriiny vodopády

Píše se rok 1949 a skotský misionář David Livingstone jako první běloch překračuje poušť Kalahari. Vydává se do Afriky šířit křesťanství a bojovat za práva otroků. Vydává se dále na sever, kde se rozhodne pokračovat po proudu řeky Zambezi.

Píše se datum 3. listopadu 1955 a stále jsem nenarazil na nic neobvyklého, pokud není řeč o neobvykle vysokém počtu hmyzu...

Prodírá se velmi hustě zarostlým pralesem a co chvíli se ohání, aby od sebe odehnal otravné komáry, kterých je zde u řeky nespočet. Slunce se začíná sklánět k obzoru a David se rozhodne postavit si provizorní stan a vyspat se. Zavěsí tedy plachtu mezi tři stromy, na zem roztáhne celtu a ulehne.

     Na druhý den vše rychle sbalí ještě před východem slunce. Ale zas a znova uslyší to otravné zabzučení a ožene se kolem sebe. Když si myslel, že hmyz vstává se sluncem, neměl tak úplně pravdu... Čím dál šel po proudu, tím stále víc a víc slyšel hučení, které nikdy neustávalo.

Píše se datum 16. listopadu 1955 a hučení stále neustává, ale právě naopak, sílí.

David ostrou mačetou prosekává hustý porost, když najednou uvidí malou, prudce jedovatou pralesničku. Napřáhne se, ale když máchne, žabka odskočí a dobrodruh se málem propadne do hluboké rokle. Naštěstí ho zachytí liány, které visí s převislých stromů. Když se ze všeho toho zmatku vzpamatuje, uvidí před sebou obrovské vodopády. Obrovská masa vody se valí dolů do kaňonu. David strne úžasem.

Livingstone objevil jedny z největších vodopádů světa a pojmenoval je po královně Viktorii.