Compatibility

Prokop zamyšleně seděl a hleděl na fotku kanadského jezera, k němuž se měl přistěhovat. Přestěhovat se z města na venkov mu snad pomůže v jeho práci. Jako spisovatel na volné noze neměl ve městě dostatečný klid.

„Halo?“ ozvalo se zvenku. Prokop sebou trhl.

„Tak haló! Je tam někdo?“ ozvalo se znovu. Byl to stěhovák, který měl odvést poslední krabice ze starého bytu.

„Ano, už jdu!“ zavolal a fotku si strčil do kapsy.

     Už se nemohl dočkat, až tam budou. Myslel na svůj nový domov v přírodě, jak míjeli poslední domy na východ od města.

     Po hodině cesty auto zastavilo. Prokop vystoupil a nadechl se svěžího vzduchu, po kterém tak dlouho toužil.

„Tak, a jsme tady,“ prohlásil stěhovák. „Všechny věci máte již nanošené vevnitř,“ řekl a ukázal na domek u jezera. Stěhovák ještě chvíli vyčkával a pak dupl na plyn a byl pryč. Prokop se rozhlédl kolem a znovu se podivil, jak je možné, že o tak krásný dům nebyl zájem. Mávl rukou a po pěšince si to namířil k domu.

     Hned na první pohled se mu zalíbily krásné starodávné dveře, vzal za kliku a otevřel.  Ozvalo se pronikavé zaskřípání a Prokop zkřivil obličej. Nu což, trochu se namažou a budou v pohodě.

     Po celý zbývající den vybaloval věci z krabic, a když pak po náročném odpoledni ulehl do postele, jen co zavřel oči, usnul. Po chvíli se však probudil a zdálo se mu, že slyší nepříjemný skřípot dveří. To je divné, pomyslel si. Popadl baterku a sešel dolů, dveře byly lehce pootevřené, sotva tak, aby se jimi protáhlo dítě. To bylo opravdu podivné. Najednou však slyšel kroky nebo spíše krůčky, jak jdou po rozvrzaných schodech nahoru. Prokop ztuhl, v hloubi duše cítil strach, nohy mu zdřevěněly a on se nemohl ani pohnout. Z ničeho nic se ozval pronikavý vřískot.

Najednou se probral celý upocený. Mžoural kolem sebe očima. Nikde nikdo. Ufff... Tak to byl jen sen. Pak zaslechl zaskřípání. To ty starodávné dveře...