Dopis o zemi, ve které bych chtěla bydlet
Země, onoho času
Můj drahý příteli,
dalo mi velkou práci najít mezi-galaktickou poštu a zjistit, v jaké soustavě se právě nacházíš, nakonec se mi to ale jakýmsi zázrakem podařilo.
Když jsi naposled při své cestě vesmírem navštívil Zemi, vyprávěl jsi mi o různých světech, které jsi za ten nekonečný čas navštívil. Říkal jsi, že některé z nich jsou miliardy světelných let daleko a téměř se k nim nedá dostat. Že jsou plné života, nezkažené a bytosti tam žijí v naprosté harmonii. Možná si pamatuješ, že jsem ti tehdy nevěřila. Ani nyní ti moc nevěřím. Divíš se mi? Od té doby, co jsi tu byl, už uběhlo mnoho let a Svět se pohnul. A je snad v ještě dezolátnějším stavu než prvně. Lidé se proti tomu snaží něco dělat, ale jak by mohli, když je nás všehovšudy sedm miliard a každý jedinec z té masy chce domov, jídlo, pití a potomstvo. Kácí se lesy a rozšiřují města, která nakonec pokryjí všechny kontinenty a zajdou až do moře, pokud se něco velkého nestane. Myslím, že by nebyla moc od věci třetí světová válka. Co myslíš, Poutníku? Já vím, jsi určitě proti a nespokojeně se mračíš, když tohle čteš, jsi pro mírová řešení. Asi máš pravdu, další válka by přírodě sotva prospěla. Ale co udělat, aby nezanikla? Nechci takto žít. V umírajícím světě. Chtěla bych, aby to tu vypadalo jako v době ledové. Nemyslím v tom filmu, který jsi asi neviděl. Myslím v období doby ledové. Mamuti, šavlozubí tygři, chlupatí nosorožci, jeleni a tak, víš? Ale hlavně ta nedotčená příroda. Bohužel se už do ní začali dostávat lidé. Ale představ si tu nádheru. Vysoké štíty hor tyčící se k nebi celé pokryté sněhem a ledem, neprostupné a hluboké temné lesy, masivní jazyky ledovců. Byl jsi někdy v Norsku, nebo Kanadě? Jestli ano, tak si to třeba dokážeš představit lépe. Kéž by celý svět vypadal jako Kanada. S malým zalidněním a krásnou přírodou.
A jaký svět bys uvítal ty? Nebo už snad máš nějakou oblíbenou planetu, kam se rád vracíš? Napiš mi, Poutníku, napiš. Adresu si nezměním, neboj.
Se vší láskou
tvá Pozemšťanka