Dopis o zemi, ve které bych chtěla bydlet

Drahá Juliet,

v první řadě ti chci mockrát poděkovat za tvůj dopis. Velmi mě mrzí, že se k tobě spolužáci takhle chovají, ale mohu tě uklidnit, že ani u nás to není o moc lepší. V naší třídě se stále někdo hádá a pomlouvá, rodiče nadávají na kolegy z práce, babička si stěžuje, že zase zdražili léky, a když zapnu televizi, dozvídám se jen, kde kdo koho zase okradl či zabil, že je válka v Afghánistánu, že je válka na Ukrajině… a tak si říkám: Kde to žijeme?! Copak lidé už v sobě nemají trochu soucitu? Proč si lidé stále závidí peníze, slávu, krásu,… proč se přetvařují, proč lžou a proč slibují něco, co nikdy nesplní?

Juliet, přísahám, že kdyby existoval svět, kde by žili jen přející, štědří a empatičtí lidé, kteří se neradují z cizího neštěstí, ale snaží se, aby byli všichni kolem nich šťastní, hned bych se tam odstěhovala. A tebe bych vzala samozřejmě s sebou. V takovém světě by lidé nevěděli, co je to válka a věznice by vůbec nebyla potřeba, protože kriminalita by byla naprosto nulová. Občané by milovali své politiky, a POLITICI BY MILOVALI SVÉ OBČANY! Mladí by měli úctu ke starším a muži by se chovali galantně k ženám, tak jako tomu bylo kdysi. Neexistovalo by týrání zvířat, natož pak dětí. Lidé by si mohli plně důvěřovat a byli by k sobě otevření a upřímní. Nikdo by neměl komplexy z toho, že je trochu silnější, nepříliš pohledný nebo méně chápavý, protože každý jsme jiný a tak to má být. Všichni by se věnovali tomu, co je baví, a nikdo by jim neřekl: „Ty nemůžeš dělat modeling, protože jsi kluk! Ty si nemůžeš hrát s auty, protože jsi holka!…“ Teprve tehdy by pojmy rovnoprávnost a rovnocennost nabyly podstaty.

Jenže tohle, Juliet, patrně nikdo nechápe a většina lidí si myslí, že šťastný může být jen ten, kdo je krásný, slavný a bohatý. Taková je ale lidská povaha, a nejspíš se to ani nikdy nezmění, proto musíme být šťastné za to, co máme, a na druhých si vážit toho, čeho chceme, aby si vážili druzí na nás. Doufám, že se brzy uvidíme, Juliet, a nebuď smutná, na všem se dá najít něco pozitivního.

S pozdravem

Tvá Rose

V Londýně, 13. 3. 2015