Dopis o zemi, ve které bych chtěla bydlet

V Rosicích 13. března 2015

Milá Klaudie,

maminka mi vyprávěla, jaké to měla v dětství, a já jsem se nad tím zamyslela a představila jsem si svůj svět. Byla bych ráda, kdybych v něm vyrůstala. Tento dopis ti píši, protože vím, jakou máš fantazii, a zajímalo by mě, jak si takový svět představuješ ty.

Já si svůj svět představuji, že by tráva byla krásně zářivá a nebyly by na ní odpadky. Cigarety a alkohol by vůbec neexistovaly. V zimě by byl sníh a  léto bych trávila u moře. Přes jaro a podzim bych ráda jezdila po hradech a zámcích nebo do přírody. Už při narození bychom uměli číst, psát, znali bychom vše, byli bychom jako počítač s city. U mého domu bych chtěla mít farmu a zoo, jak moc dobře víš, miluji zvířátka. Lidé by měli jen dobré vlastnosti, špatné by neměl nikdo. V mém světě by se lidé, kteří od sebe bydlí daleko, přemisťovali portálem, který by měl každý doma. Mluvilo by se jedním jazykem, psalo se stejným písmem, abychom nemuseli překládat různá písma a řeči.

V mém světě by byl každý výjimečný. Jednou za rok by se chodilo na IQ testy a ten, kdo by měl IQ pod 150, by musel navštívit sanatorium, restartovali by ho, poté by mu dali trychtýř do ucha a nalili mu vědomosti zpět do hlavy. Tím chci říci, že každý počítač se jednou sekne a nenačte se informace, kterou potřebujeme vědět, v takových případech se musí restartovat.  Ale teď tak přemýšlím, že by škola přeci jen na škodu nebyla. Nejsme přece neomylní a nikdo není dokonalý. Jediné, co mi vadí, je vstávání. Možná si říkáš, co jídlo, boty, kosmetika… Tak takové věci by byly zadarmo, což se nikdy nestane. Do vesmíru by se také každý podíval, člověk by dokázal vydržet třeba půl roku pod vodou. V takovém světě bych chtěla vyrůstat. Bylo by to super, ale asi nikdy se to nestane.

Nezapomeň mi poslat ten „Svůj svět“.

Ahoj

Tvoje Viktorie V.