Inspirace Plíhalem - Psal jsem si se slepýšem, ale už si nepíšem.

Tenkrát měl slepýš ještě ruce, proto jsme si hodně psali. Naučil jsem ho psát i číst, zvládl to líp než leckterý páťák. Pak se ovšem staly hned dvě strašné věci.

Stalo se to jednoho čtvrtečního večera. Bylo to v době, kdy jsem mu ještě říkal Ali, protože se opravdu aligátorovi podobal. Od té děsivé události mu ovšem říkám jedině slepýš. 

Ali právě pozoroval hvězdy, já jsem tam s ním tenkrát nebyl. Ali se začal nudit a napadlo ho zkusit něco nového, co můžou jenom dospělí. Vzal tedy doutník a zapálil si ho. Pařátky měl však prťavé, doutní mu upadl a zapáli trávu. Vtom si Ali všiml, že uprostřed ohně roste nádherná kopretina. Chtěl ji zachránit, a tak se vrhl přímo do plamene.

Po této události přišel o ruce i nohy a kouř ho oslepil, proto mu říkám slepýš a proto si už nepíšem.

Vy, děti, ovšem nemusíte mít takové štěstí, že byste žili dál jako hádě, proto se raději chovejte jako děti, a ne jako dospělí.