Javorový list

     Byl jednou jeden statek, na kterém rostl už sto let starý javor. Na statku také bydlela rodina se dvěma dětmi. Byla to dívka a chlapec, jmenovali se Alenka a Vašík.

     Nastal podzim a začalo opadávat listí. Ze starého javoru opadávalo vzácné listí. Protože každému hodnému člověku, který si vzal list, se splnilo jedno přání. A ten, kdo byl zlý a vzal si list, tomu se nesplnilo, co si přál, ale opak toho, co si přál. A tak začíná náš příběh.

     Alenka s Vašíkem se zeptali maminky, jestli by si mohli jít hrát na půdu. Maminka jim to dovolila, ale nesměli tam udělat nepořádek. Děti přišly nahoru na půdu a objevily tam staré loutkové divadlo, které měla ještě jejich prababička. Alenka s Vašíkem si začali hrát, ale najednou jim jedna loutka spadla za bednu, na které hráli divadlo. Vašík se obětoval, že tam vleze, protože Alenka se bála, že tam jsou pavouci a že by jí mohli něco udělat. Vašík schválně zakřičel, aby se Alenka lekla. Alča se málem rozplakala, protože si myslela, že Vaškovi ti pavouci něco udělali. Vašík pak Alče řekl, že si dělal srandu a ať se o něho nebojí.

     Za tou bednou Vašík našel ještě tlustou a zaprášenou, skoro rozpadlou knihu. Bylo na ní napsáno „Kouzelný javor“. Vašík se snažil knihu otevřít, ale nešlo to, Alča mu musela pomoct. Kniha se jim nakonec otevřít podařila. Dočetli se v ní o javorovém listu, který prý splní jedno přání. Otočili stránku, a tam našli mapku, kde ten kouzelný javor hledat.

     Na statku bydlela ještě jedna rodina, která měla syna Honzu. Ten byl zlý a chtěl vše, co měli ostatní, a co nejvíc. Alča s Vaškem s ním trochu kamarádili. Ale úplně zapomněli, že si ho k sobě pozvali. Honza přišel k jejich domu a zazvonil. Otevřela mu maminka, paní Staňková. Řekla mu, že děti jsou nahoře na půdě a poslala ho tam. Jakmile Honza uviděl děti, jak se zamyšleně dívají do té podivné knih, chtěl to hned vidět a utíkal k nim. Děti se ho lekly a zeptaly se ho, co tam dělá. Honza řekl: „Přece jste si mě pozvali.“

„Aha,“ odpověděly děti společně. Honza se zeptal, co to mají, že to chce vidět taky a hned. Děti mu to tedy ukázaly a vysvětlily, co to znamená. Honza chtěl hned začít s hledáním javoru. Alča s Vaškem mu ale řekli, že až po obědě. Ale Honza chtěl hned a vyhrožoval jim, že pokud ten javor nebudou hledat hned, že jim tu knihu sebere a půjde hledat sám. To děti nemohly dopustit a radši šly. Šly podle mapky a kouzelný javor našly. Honza to chtěl hned vyzkoušet a sebral list ze země. A než mu Alča stihla říct, že zlým se přání nesplní, Honza už své přání vyslovil. Přál si, aby ho všichni poslouchali. Chtěli to vyzkoušet i Alča a Vašek. Každý si vzal list a vyslovili svá přání. Oba dva si přáli dalšího sourozence.

     Honza dopadl špatně, všichni se proti němu spikli. Alče a Vaškovi se přání splnilo, protože jim maminka další den řekla, že budou mít miminko. Když už to Honzovi vadilo, že se mu všichni vyhýbají, rozhodl se, že se všem omluví za své chování. Všichni jeho omluvu přijali. Když se Alče a Vaškovi narodil sourozenec, byli šťastní. Byla to holčička a jmenovala se Alžbětka. Až trochu povyrostla, hrála si s Honzou, Alčou a Vaškem. S Honzou byli navždy kamarádi.

     A tohle je historie kouzelného javoru a jeho listů.