Kouzelná knihovna

Nejspíš se mě máma stejně jen snaží utěšit kvůli tomu, jak to dopadlo s Rowleym. Rowley byl můj nejlepší kamarád, jelikož se nerada bavím s holkami, ony umí jen většinou pomlouvat. Mezi námi se to za poslední dobu velice změnilo. A to všechno kvůli holce. Věřte mi, že Rowley je ten poslední člověk, o kterém bych si kdy pomyslela, že začne s někým chodit. Vždycky jsem byla přesvědčená, že si spíš já dřív najdu kluka. Rowleyho jsem nechtěla, brala jsem ho jen jako kamaráda.

Od té doby, co si Rowley našel holku, už to není jako dřív. Dřív, když jsme chtěli bublat do čokoládového mléka, tak jsme bublali, jenže teď se do toho zamotala ona a je všechno jinak. Nebo když u nás Rowley spal, celý večer si s Abigail (jeho holka) telefonoval. Mají stejné názory, a když jsou oba na stejném místě, je to k nevydržení. Když jsem s ním chtěla včera jít ven, řekl jen: „Promiň, Viky, my teď nemáme čas.“  Dost mě tím urazil, protože ví, že se s holkami moc nemusím a ona mě nesnáší. Kdykoli se o tom pokusím před Rowleym zmínit, slyším pořád jedno a totéž: „Ty jenom žárlíš, Viky! Jenom žárlíš!“

Kdybych mohla, Rowleymu bych řekla, co si o něm myslím, jenže bez něj bych celý školní rok nevydržela. Je docela blbý, když se ve třídě s nikým nebavíte a jenom tam sedíte. Taky nerada chodím sama do školy, nemám si s kým povídat a kdyby mi hrozilo nějaké nebezpečí, kdo mě ochrání, vždyť já po cestě skoro spím a kdo mi bude nést tašku. Jenže od té doby tahá Rowley tašku Abigail. A když napadne sníh, s kým se budu koulovat?

Jeff Kinney: Deník malého poseroutky fakt smůla. Amulet Books, New York 2013 (Anglie).  CooBoo, v Praze 2014. Str. 2 – 14.