Po stopách Malého prince - Filozof

Filosof

Planetka, na které malý princ přistál, nebyla taková, jak ji kdysi zeměpisec popisoval, byla o mnoho menší, pustější, nebyla to Země. Malý princ se rozhlédl a nespatřil nikoho, jenom západ slunce sklánějící se nad dokonale rovným povrchem planety.

„To je krása, jako doma,“ řekl malý princ.

„Domov je bezvýznamný,“ ozval se muž právě přicházející z druhé strany planetky.

„Co znamená bezvýznamný?“ zeptal se malý princ.

„Na tom nezáleží,“ povzdychl si muž.

Malý princ se smutně podíval na muže a pomyslel si, že je jistě hodně osamělý a smutný. Malý princ měl na své planetě aspoň květinu, ale tenhle chudák neměl nic.

„Jak se jmenuješ?“ zeptal se malý princ.

„Jména jsou zbytečná, můžeš mi říkat filozof,“ odpověděl filozof.

„Filozof? Co to znamená?“

„To ani já nevím.“

Malý princ, nedočkav se za posledních pár minut kloudné odpovědi, se rozmrzele podíval na hvězdy. Přemýšlel, zda na něj jeho květina čeká nebo ji už někdo utrhl a přivlastnil.

„Proč jsi tak smutný?“ zeptal se potom malý princ.

„Dospěl jsem. Dospělí bávají smutní není to tak?“

„Nevím, nejsem dospělý.“

Malého prince napadlo, že filozof asi znamená člověk, kterému na ničem nezáleží.

„Nikdy se nechci stát filozofem,“ pomyslel si a odletěl pryč od toho zamyšleného pána.