Pohled dítěte - koncept

10.03.2013 19:38

Jsme s mamkou na procházce. Já jedu v kočárku a ona mě tlačí. Svět je zajímavej. Všude jsou velý věci. Jdeme na hřbitov a já tam čtu náhrobky. Mámě se to nelíbí. Jedna paní, co jde okolo, mě pochválí a dostanu bonbón. Vracíme se domů. A teď přichází na scénu můj největší nepřítel - schody... Vylezu první, druhý, ale dál už ani krok. Natahuju se po mámě, aby mě vzala do náruče. Nechce. A tak holt začnu řvát. Máma mi liskne a mě to bolí. Ale ty schody už musím vyjít sám. Doma si sednu na zem a skládám puzzle. Je na něm krteček. A ten se směje, jako by..., no, radši nebudu říkat. Jsou tu malý děti. A už je večer. Kouknu na večerníče a jdu spát.