Polednice
13.11.2014 20:52
Stojím u lavice a křičím.
Nepřestávám rušit mámu,
také hrát si nechci s ničím,
jedině kohoutovi zobák zlámu.
Když máma zavolá polednici a ona přijde,
vždy mě ochrání.
Když slyším, jak polednice vejde,
hned cítím mámino svírání.
Polednice po mně ruku vztahuje,
matka mé tělíčko svírá více a více, dýchat nemohu.
Dokonce toho, co udělala velice lituje.
Ani neslyším kousíček jejich hovoru.
Polednice odešla a po delší chvíli,
táta kráčí do dveří,
máma náhle šílí.
Mají syna mrtvého-nevěří.