Příběh nalezeného předmětu - Tkanička

Jak mě můj majitel ztratil

Ahoj, jmenuji Proužka a jsem tkanička a chtěla bych se s vámi podělit o svůj zážitek.

Všechno to začalo, když jsem šla ze svým prvním majitelem ven s jeho kamarády. Nebylo to nic neobvyklého, protože jsem s ním chodila často ven. Ten den bylo zrovna po dešti, takže bylo mokro a všude byly kaluže, a jakmile jsou kaluže, tak se neděla nic jiného než se v nich skáče. Můj majitel v nich skákal tak moc, že jsem se mu povolila a později rozvázala.

Myslela jsem, že si toho majitel všimne a zaváže mě, ale majitele to ani nenapadlo. Protože jsem byla rozvázaná, lítala jsem a vlála za svým majitelem dozadu. Šlapal po mě, občas jsem se bouchla o křoví nebo o kamení. Protože jsem to nemohla vydržet, chytla jsem se pravým koncem větvičky a držela se velmi pevně. Myslela jsem si, že ho tím upozorním, že jsem rozvázaná, ale co se nestalo!

Jak jsem se držela, tak se moje levá strana začala vyvlíkat ven, a tak se stalo, že jsem byla celá venku a k tomu ještě zamotaná kolem větve. Myslela jsem, že se pro mě vrátí, ale ten si toho ani nevšiml, že jsem pryč.

Myslela jsem si, že je po mně, že umřu, když vtom se objevil malý kluk, který zřejmě běžel domů. Když byl přede mnou, uviděl mě. Dřepl si přede mě a odvázal mě z větvičky. Vzal mě do ruky a strčil do kapsy.

Chvíli se mnou šel venku a pak jsem pocítila teplo. Byla jsem určitě doma u toho kluka. Vyndal mě z kapsy a začal mě přivazovat ke své botě. Byla jsem hrozně šťastná, zase jsem měla domov. Tenhle majitel mě zatím neztratil a doufám, že neztratí.

Tak tohle můj příběh se smutným začátkem, ale šťastným koncem.