Reportáž

Člověk hodně přemýšlí, když nemá co dělat. Když se probudí dřív než budík, když se jen tak prochází parkem, anebo když jede vlakem a dívá se z okna na ubíhající krajinu jako teď já. Každý se jednoduše potřebuje něčím zaměstnat, ať už manuálně nebo psychicky. Kvůli tomu náhlému přívalu myšlenek, nápadů a úvah má mnoho lidí tendenci psát. Stejně jako my – banda pisálků z rosické školy.

Dohromady nás dala paní učitelka Hantková. Nyní už naše tvůrčí psaní existuje čtvrtým rokem a za tu dobu slavilo mnoho úspěchů. A i když si kvůli našim schůzkám musíme v pátek přivstat, vůbec nám to nevadí. (Tady si obvykle čtenář položí onu pomyslnou otázku proč?) Inu, proč? Protože píšeme rádi a baví nás to. Je pro nás příjemné přenést své myšlenky na papír, dělá nám radost, když se naše tvorba někomu líbí. A hlavně nám to přináší naplnění. Příjemný pocit vítězství. Výhrou je totiž vzájemná úcta a respekt našich tvořivě zaměřených přátel. A samo přátelství nám to přináší vlastně taky, to vědomí, že my, pisálci, nejsme sami a že dovedeme držet pospolu. Že tvoříme jednu komunitu. A získáváme tím důkaz, že psaní spojuje nejen slova a věty, ale i lidi, kteří se navzájem hledají.