Sbírka Malých princů
Sbírka Malých princů
Exupèryho knihu Malý princ jsme měli doma v knihovně. Jako dítěti se mi nelíbila – vůbec jsem totiž nečetla pohádky. Podruhé jsem si ji vzala do rukou v šestnácti po jedné hodině občanské výchovy – profesor na gymnáziu vždy zahajoval hodinu svým oblíbeným citátem, tenkrát byl z Malého prince: Všechno, co je důležité, je očím neviditelné, správně vidíme jen srdcem. – a už jsem ji nikdy zcela neodložila. Četla jsem ji nepočítaněkrát. Naposledy když hrozil konec světa.
Nejraději mám pasáž s liškou; často si ji opakuji:
- „Jsou na té planetě lovci?“
- „Nejsou.“
- „Ach, to je zajímavé! A slepice?“
- „Také ne.“
- „Nic není dokonalé,“ povzdychla si liška.
A také tu o vytvoření pout a zodpovědnosti za růži…
Začít sbírat Malé prince ve všech jazycích mě napadlo v roce 2000 na studijním pobytu v Moskvě. Malý princ v ruštině tak byl mým druhým. Přečetla jsem ho v letadle. Třetího – v polštině – mi koupil Tomek, můj polský přítel, a to už byla sbírka! Toho jsem přečetla ve vlaku z Varšavy domů. A byl to taky poslední Malý princ, kterého jsem zvládla přečíst v cizí řeči. O rok později se sbírka rozšířila o slovenského od Petra a anglického a francouzského (oba jsou z Londýna) od Petry.
Pak už si pořadí nepamatuji. Sama jsem si na zájezdu koupila dánského, norského a švédského – na toho mi kolegyně musela půjčit kartu, byl nejdražší. Zbytek jsem dostala jako dárky od přátel. Ukrajinského dovezl Tomek v lyžařské botě (taky tak vypadá), od něj mám i tureckého a německého. Od Zdenka mám maďarského, od Franty estonského a korejského, od Marcely a Toma v japonštině, od Pavly a Jirky v čínštině. Romča mi ze svých cest přivezla Malého prince ve španělštině a portugalštině; a nejnovější přírůstky v hindštině a arabštině. Islandského mi pravděpodobně dovezla Radka, ale kdo ví? Asi bych si to měla začít psát…
Nemůžu říct, kterého mám nejraději. Vážím si všech, které jsem dostala. Jsou pro mě připomínkou, že na mě přátelé myslí. Těším se na další rozrůstání sbírky – nechystáte se někdo někam? J