Sen ve snu

     Náš příběh začíná v jednom malém městečku nedaleko Prahy. V domě meruňkové barvy bydlí tříčlenná rodinka. Maminka, tatínek a dvanáctiletá Sára. Maminka učí na střední škole a tatínek pracuje v místní čističce vody. Sára chodí do 6. A a škola ji moc nebaví. Nemá přátele, ale ne proto, že by je nechtěla, nýbrž proto, že je více samotářská.

     Jeden den ale všechno změnil. A přitom začal úplně normálně. Sára seděla ve škole a snažila se vnímat výklad paní učitelky, ale sotva udržela oči otevřené. Ohlédla se přes rameno na svého spolužáka Ondru, který už usnul. Najednou zařinčel zvonek. Díky bohu, že paní učitelka zapomněla na domácí úkol! Poslední hodina tohoto týdne. Byla matematika. Sára se opět snažila vnímat a pak nakonec usnula. Zařinčel zvonek označující konec poslední hodiny a vstupenku za svobodou. Sára se škubnutím probudila.

     „Hurá,“ řekla si sama pro sebe a odebrala se s ostatními spolužáky na oběd. K obědu byly opékané brambory a přírodní kuřecí řízek. Sára si opět sedla sama. Potom, co všechno jídlo snědla, odešla do šatny, kde se převlékla. Vyšla ven. Cestu domů měla dlouhou. Dnes si ji o něco prodloužila, aby si vychutnala do sytosti pocit soukromí. Jenom tak náhodou nakoukla přes výlohu vetešnictví, co bylo u cesty.

     Najednou si všimla nějaké zajímavě zdobené krabice z ebenového dřeva na polici vzdálené od výlohy. Něco ji neodolatelně táhlo dovnitř. Vstoupila. Šla přímo ke krabici. Jakmile přišla blíže, všimla si, že je krabice zdobena složitými obrazci a ornamenty. Chvíli zaváhala a pak nadzvedla víko. Uvnitř byla koule ze začernalého kovu, zdobená převážně pentagramy, ale našla i  zlověstně přimhouřené oči nebo knihu, na které ležela myš. Potom zaslechla kdesi od pultíku potutelný smích. A najednou dostala obrovské nutkání ji koupit. Přišla k pultíku a spatřila známou tvář. Byl to jejich soused. To ještě není tak strašné, jenomže všichni o něm tvrdí, že se zbláznil. Do noci mu svítí okno, občas je z okolí jeho domu cítit síra a jednou se dokonce ozval i hlasitý výbuch. Tak takhle si vydělává na svůj malý byteček a výbavu.

     „Prosím, můžu se zeptat, kolik stojí tady toto?“ řekla Sára s obavami o obrovské ceně nějaké starožitnosti. Stařík si promnul ruce a řekl: „Třicet korun.“ Ten muž se asi vážně zbláznil, když prodává takovou starožitnost za tak nízkou cenu, řekla si Sára. Dala staříkovi peníze a on se potutelně usmál. Sára vyběhla ven. Došla domů. Máma s tátou jsou v práci. Sára rychle schovala podivuhodný předmět do komody u postele ve svém pokoji.

     Najednou se ozval zvonek. Sára šla otevřít. Byla to maminka, která si nechala klíče doma. Zeptala se Sáry: „Co bylo dneska nového?“ Sára nechtěla mámě říct, že si koupila takovou veteš. A tak řekla: „Jenom to, že nemáme na víkend domácí úkol.“ Máma se na ni usmála. „Pojď mi pomoct udělat svačinu.“ Mezitím, co připravovaly ovocný salát, zavolal na Sáru tatínek, aby mu pomohla s nákupem. Tak to šlo až do večera, s maminkou udělaly rodinnou večeři. Sára se nemohla dočkat, až bude chvíli sama ve svém pokoji a bude si moct lépe prohlédnout tu skříňku. Konečně se dočkala.

     Šla spát plna divných myšlenek. Jenomže zjistila, že je příliš unavená na to, aby si cokoliv prohlížela. Usnula hlubokým spánkem. Ve snu se jí zjevil ten potrhlý stařík z vetešnictví. Najednou se tvářil zlověstně, držel v ruce kádinku, ze které se kouřilo, a vylil její nazelenalý obsah do jakési konvice.

     Sára se probudila, pro jistotu se štípla do tváře, aby zjistila, jestli tohle není taky sen. Nebyl. Ale něco se změnilo. Měla silné nutkání jít k rodičům do ložnice a vzít tátovy klíče od čističky. Jako by ji někdo ovládal. Šla potichu do ložnice a podívala se na noční stolek, jestli tam má táta klíče. Měl. Opatrně je vzala z nočního stolku. Potom se oblékla a šla k sousedovi z vetešnictví. Proč proboha chtěla jít zrovna tam? Vyšla z domu a přišla k tomu bytu toho souseda. Zazvonila. On jí otevřel. Nevypadalo to, že by ho zrovna zbudila. On ji přivítal, jako by ji čekal. Pozval ji dovnitř. Sára poprvé uviděla, jak to u něj vypadá. Měl tam zatuchlo a neuklizeno. Všude měl různé baňky a další podobné věci. Přivedl ji k jedné z nich a smíchal ji s druhou baňkou, která měla nevábně zelený odstín. Zasyčelo to. Nádobu s konečnou reakcí jí podal a zavedl ke dveřím. Vystrčil ji ven a ona zůstala na ulici sama v noční tmě.

     Vyšla směrem pryč od středu města. Kam to krucinál jde!? Šla pořád dál, a i když se chtěla mermomocí vrátit domů, nešlo to. Šla přímo k čističce na vodu, kde pracoval její táta. Odemkla si klíči, co vzala s otcova stolku. Přišla k obrovské nádrži, ve které byla spousta vody. V ten okamžik natáhla ruku a obsah lahvičky, co jí dal soused, tam vylila. Co to proboha udělala!? Najednou se zase vracela zpátky, došla až do domu a klíče vrátila tátovi na noční stolek. Pak si lehla do postele a usnula.

     Ráno se probudila a sešla dolů do kuchyně. Všechno vypadalo normálně. A když jí maminka dávala na stůl míchaná vajíčka, s úlevou si uvědomila, že to byl celé jenom sen.