Spadená kytka
Jednou, když už se stmívalo, se děti Eliška a Kuba rozhodly, že si půjdou hrát. Mají totiž před domem hřiště, na které si chodí často hrát různé hry. Vzaly si balón a šly hrát vybíjenou, ale najednou se Kuba napřáhl a hodil balón několik metrů daleko.
Eliška se na Kubu rozzlobila a říká: „Kubo, vždyť jsme ani nezačali hrát, a už musím pro ten balón jít tak daleko!“
Když však Eliška došla k balónu, uviděla zajímavou kytku, která byla spadená na zemi.
„Kubo, pojď se honem podívat!“ volá nadšeně.
„Páni, to je ale zajímavá kytka, pojď ji ukázat mamince!“ říká udiveně Kuba.
„Co když je to kouzelná kytka, která ti splní tři přání.“
“No, nevím, Eliško, pojď rychle, než rodiče odjedou na to divadelní představení.“
„Mami, mami, podívej se na tu zajímavou kytku, kterou jsme našli na hřišti!“
„Děti, ta je krásná, ale já už musím na to představení,“ řekla maminka.
„Ale podívej, myslíš, že nám splní tři přání?“ ptají se nedočkavě děti.
„Ukažte mi ji. Páni, je doopravdy zajímavá, třeba vám nějaké přání splní,“ řekla maminka.
„Vážně mami, a je kouzelná?“
„Ano, ale jestli je kouzelná, to nevím. A teď už opravdu musím jít, nebo to představení s tatínkem propásneme!“
„Když teď již rodiče odjeli, můžeme zkusit, jestli je ta kytka kouzelná,“ řekla Eliška.
Děti utíkaly do svého pokoje a začaly kytku zkoumat za všech stran.
„Eliško, já zkusím, jestli je ta kytka kouzelná a jestli nám splní nějaké přání, ano?“
„Ano, ale jestli vyplýtváš jedno přání za nějakou blbost, tak uvidíš!“
Tak Kuba vyslovil přání a nic se nedělo, tak to zkusil znovu, ale pořád nic.
„Eliško, tak to zkus ty,“ řekl Kuba.
Také Eliška vyslovila svoje přání a pořád nic.
„Tak to můžeme zkusit za chvíli,“ řekly děti dvojhlasně.
„Půjdeme se najíst a potom to zkusíme znovu,“ řekla Eliška
Když se děti najedly, šly to zkusit znovu, ale ať to zkoušely, jak chtěly, nic se nastalo. Tak se shodly na tom, že to žádná kouzelná kytka není, ale že je to jen obyčejná kytka, kterou můžeme najít na každé zahradě. Je ale kouzelná tím, jak vypadá.