Steampunková povídka

Začaly tikat. Ano, opravdu jeho vynález fungoval! Po dlouhých letech pokusů o sestrojení hodin, se mu to konečně podařilo. Najednou se ozvalo cvaknutí a tikání ustalo.

„Aaa, to né...“ zklamaně sklonil hlavu.

Stále to nechápal, proč? Tentokrát vše seřídil, jak měl. Rozhodl se, že si půjde ven vyčistit hlavu. Oblékl se, když v tu chvíli spatřil muže, jenž pracoval u jeho stolu. Když přišel blíž, viděl, že pracuje na návrhu nových hodin, a to přesně takových, jaké před chvilkou sestrojil. Najednou se muž zvedl... A Christiaan se probudil, slyšel tikání. Zvláštní... Podíval se na čas, bylo šest hodin. Takže vskutku fungují, to jsem blázen. Ozvalo se další cvaknutí. Spatřil sám sebe, jak vchází do místnosti a něco na hodinách poopravuje. Pak uslyšel další cvaknutí a ocitl se na hřbitově. Uviděl velký hlouček u jednoho náhrobku. Došel k němu a zahleděl se na náhrobní kámen. Stalo na něm: Christiaan Huygens 14. dubna 1629 – 8. července 1695. To byl jeho vlastní hrob! Sám nemohl uvěřit té skutečnosti, že se dívá na svůj vlastní náhrobek. Najednou uslyšel tikání, nejdříve tiché a pak čím dál hlasitější. Zavřel oči, a když je znovu otevřel, stál před svou pracovnou. Vešel do ní a otočením kolečka zastavil tikání.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Christiaan_Huygens