Vánoce z pohledu neživ věci - cukroví

Zpověď vánočního cukroví

Už zase nastaly vánoční časy, už ležím vykrojen na plechu a čekám na ostatní kamarády. Jen doufám, že letos nedopadnu jako moji kamarádi loni, sotva se dostali do trouby a začali ohřívat, rodina na ně zapomněla a nechala je zčernat, byli černější než uhlí.  Ale od té doby se snad poučili.

     Á no konečně, už slyším bouchání vidličky o hrníček, asi už rozšlehávají vajíčko, aby mě zbavili vrásek. Stejně, až mě upečou, budu vrásčitý. Snad na mě to vajíčko nevylijou celý.  Fuj, to vajíčko je pěkně hnusný, ale zase skvěle funguje na vyhlazení pleti. Čmuchy, čmuchy, nepálí se tu něco? Panebože, oni jsou nepoučitelní, zase je připekli, no to je ale smrádek. Tak teď se bojím, abych nedopadl stejně.

     Už jdu na řadu, mám velký strach po tom, co jsem viděl. Ta trouba ale smrdí, doufám, že to vyčuchne. Už se mi začínají tvořit vrásky, brzy budu. Jupí, nespálili mě! Hele, támhle jsou kamarádi, rodina Lineckých, a támhle je moje rodina, už vidím mámu. Teď mě dají vychladnout, pak půjdu za rodinkou a nakonec mě nazdobí. Už je mi zima, mohli by si pospíšit nebo zmrznu. Jako bych je přivolal. Už půjdu za rodinkou, nemůžu se dočkat, až je uvidím a až mě ozdobí tou nejúžasnější polevou. Ahoj mami, tati, babi a dědo, bratříčkové a sestřičky, a všichni ostatní, nemohl jsem se dočkat.

     Ale co se to děje? Au, proč mě tak mačkají a proč mě nenechají odpočnout. Nééé, určitě se mě chystají sníst, vždyť ani nejsem ozdobený. Už se otevírá pusa, já nechci být snědený, jsem moc mladý. Au, moje ruka, moje tělo, asi nestihnu říct víc, ale měl jsem vás rád.

Všichni se vánočním cukrovím přejídají a tloustnou z něj. Ale myslíme někdy na cukroví, jak se cítí, když jej pečeme, vytváříme a jíme?