Vánoce z pohledu neživé věci - stromek

Jak to vidí vánoční stromek

Blížila se třetí adventní neděle a já jsem si spokojeně rostl v lesíku na pokraji silnice. Ovšem co bych doopravdy nečekal, že přijde podivný chlapík, mumlaje si něco o nějakém vánočním stromečku. Po chvíli se na mě radostně podíval, pak vzal do větve jakousi ozubenou věc a začal mě řezat.

„Pomooooc! Zachraňte mě! Vražda!“ křičel jsem, ale nebylo mi to nic platné. Ten šílený maniak nehodlal přestat. Naložil mě do vozu a odjel.

Štědrý večer je tady a já zatím stále trčím v této nevkusné kůlně... Nato se otevřely dveře a vkročil tentýž muž, který mě unesl spolu s malým pískletem (sotva tak velkým jako bonsaj). Na chvíli jsem zadoufal, že bude mít rozum, ale ono ne. Místo toho chválilo svého otce za moji urostlost... No, to už je vrchol. Nakonec mě popadli a narazili do stojánku. Taková bolest, to vám povím. Pak mě začali ověšovat všelijakým harampádím a čímsi, co svítilo, asi tak jako hvězdy. Pak celá rodina odešla, mluvili něco o kaprovi nebo tak něco... Po bezmála půl hodině přišla matka rodiny. To určitě aby mě osvobodila, dospělé ženy bývají vždycky rozumnější…

„No to jsem rád, že máte rozum!“ začal jsem.

Paní mě však ignorovala a místo toho mi pod kořeny nosila jeden balíček za druhým. Když donesla poslední krabičku, vzala zvoneček a zacinkala. Na to do místnosti vběhla bonsaj a tatínek hned za ní.

„Jeee! Ježíšek, donesl dárečky!“ křičela jako na lesy. Začala trhat balicí papír a jásala nad každičkou věcí, kterou uviděla.

Nakonec jsem si myslel, že to pro mě nedopadne až tak špatně, ale po pár týdnech ze mě svěsili všechny cetky a odvezli mě na skládku.