Vánoční dárek vypráví

Štědrý den z pohledu dárku

            No to je teda vopravdu úžasný. Co si jako vo sobě myslijou? Že já su zvědavej na ňáký ležení ve skříni zabalenej v obalu a s tou stupidní mašlí na vrchu celejch 14 dní dopředu? Dokážou si vůbec představit, jaká je tady nuda? A ještě su přikrytej asi tunou různejch hadrů. Trika, mikiny a trenky. Naštěstí čistý. Přímo nade mnou. To je snad zlej sen. Tu a tam se ty dveře otevřou a dovnitř dopadne skrz tu horu oblečení tak asi miligram denního světla (nebo je to lampa? Co já vim...), ale to je tak všechno. Jinak su odsouzenej k životu v naprostý tmě. Jestli se tomu teda dá říkat život.

            A co úplně nechápu je to, co začnou tropit na Štědrej den. To dou všichni do jednoho pokoje (tou dobou už je větší část toho oblečení pryč, takže trochu vidim), zavřou tam dveře a začnou vyřvávat něco ve smyslu: „Rohlíčky, rohlíčky, kdopak vám dal kvas.“ Teda kdo to píše, takový blbiny, to by mě zajímalo.

            Ale ještě divnější je to pak. Někdo, většinou ta velká ženská, vždycky řekne něco jako: „Ježiš, já musím umýt nádobí,“ nebo „Sakra, já musím na záchod,“ a přitom jde sem a začne tady trajdat jako zblázněná od skříně do obýváku a zase zpátky a přitom nosí krabice a balíčky podobně nafintěný jako já. Všechny nás naskládá pod stromek, na kterým je ozdob, že kdyby každá byla z pravýho zlata, tak si koupijou lamborgini a do konce svejch životů nemusijou hnout ani prstem. Ale to jsem trochu odbočil. No, prostě nás tam naskládá, nechápu úplně proč, protože pokud tam ten strom je proto, aby na nás nepršelo, tak kdyby pršelo, tak sme úplně stejně mokrý, jako kdyby tam nic nebylo. Pak ta ženská veme takovej malej zlatej zvoneček, zacinká a rychle ho mrskne z dohledu toho malinkýho, obvykle na nějakou horní poličku. V tu chvíli se ozve dupot jako od stáda slonů, všichni se přihrnou do obýváku a ta ženská se tváří hrozně překvapeně a říká: „No to se podívejme, co nám všechno Ježíšek přinesl!“ Teda pokud o sobě někdo mluví ve třetí osobě a ještě se nazývá „Ježíšek“, tak to podle mě není úplně normální.

            Když se tam všichni nahrnou, tak se každej z nás (říkajou nám dárky) modlí, abysme nebyli pro toho malýho. Všichni ostatní totiž ze svých „dárků“ opatrně sundají obal a mašličku, ale kdo se dostane do rukou tomu malýmu, s tím je automaticky ámen. Ten to z něho rve jako divoký zvíře kůži ze svý oběti. Jak překoná papír, začne s tím dotyčným mávat na všechny strany a všem ukazuje, co dostal od „Ježíška“.

            Já osobně smysl tohodle divadla nechápu, ale jestli se jim to líbí, tak ať si to dělaj. Ale stejně by si měli zkusit, jaký to je ležet 14 dní ve skříni.